Jaká je definice daně?

Mezi stěžejní příjmy veřejných rozpočtů (státu, krajů a obcí) patří daně. Jedná se zjednodušeně o přesun finančních prostředků od daňových subjektů ve prospěch státu.

Stát pak získané prostředky přerozdělí dle rozpočtového určení daní a podle svého politického uvážení využije k zajištění jednotlivých oblastí veřejného života. Mezi tyto oblasti patří např. školství, zdravotnictví, obrana, průmysl a doprava, ale také otázky sociální a bytové politiky.

Protože se s pojmem daň budeme v našich článcích potkávat často (vlastně pořád 😊), pojďme si ho společně definovat.

Daň je povinná, zákonem stanovená a vymahatelná platba

Vyhýbání se placení daní je zajímavý adrenalinový sport. Souvisí s tím, že se daním lze jen obtížně vyhnout a jejich placení je zkrátka povinné. Na druhou stranu pokud máte platit daně, musí být tyto daně definovány dle konkrétního zákona. Nelze tedy vybírat daň "jen tak z něčeho a jen tak někdy".

Jako daňové subjekty (ať už jsme plátci, nebo poplatníci) musíme vědět, co je předmětem daně, jak se stanovuje základ daně, jaká je sazba daně, kdy jsou termíny pro podání daňového přiznání a pro platbu daně. Bez těchto základních informací je nemožné platit daně správně.

Pokud už ale nějaký daňový zákon vstoupí v účinnost ("v život"), je pro nás závazný a musíme se jím řídit. Správce daně má totiž rovněž tímto nebo jiným zákonem, např. dle daňového řádu, možnosti, jak od nás tuto daň vymoct.

Daň je neúčelovou a neekvivalentní platbou

U mnohých z nás může docházet k poklesu motivace k placení daní, protože nemáme příliš možností pro rozhodování, na co budou vybrané daně využity. Za zaplacené daně také nedostáváme konkrétní protihodnotu. Tím se liší od poplatku.

Jedinou možností jsou dary, které můžete v souladu se zákonem o daních z příjmů poskytnout na veřejně prospěšné účely.

Když ale nahlédneme do světa, třeba do ostatních států Visegrádské skupiny (V4), zjistíme, že zde mohou poplatníci u daně z příjmů využít tzv. daňové asignace, tedy rozhodnout alespoň částečně (např. 1 %) o využití zaplacené daně.

Daň je pravidelně se opakující, nebo jednorázová platba

Frekvence placení daně záleží na jejím předmětu. Daně mají zpravidla opakující se charakter, např. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty a daň z nemovitých věcí. Příkladem jednorázové platby bývala daň z nabytí nemovitých věcí, která však byla 25. 9. 2020 zrušena.

Daň, která se nejmenuje daň

Možná vás napadlo, jestli existují i jiné platby, které mají charakter daně, ale nejmenují se daně. Skutečně najdeme pravidelné platby, které jsou povinné, zákonem stanovené a vynutitelné, jen u nich možná vidíme víceúčelovost a ekvivalentnost.

Příkladem je pojistné na sociální zabezpečení ("sociální pojištění") a pojistné na zdravotní pojištění, které jsou podle OECD klasifikovány mezi daně a cla.

Daním zdar.